- Iluze vzdělání a výchovy jde ruku v ruce
Učitel má iluze, že vzdělání je úzce spojeno s výchovou. To ano. Zvláště, když ve škole tráví žák téměř více čas než s rodinou. Pokud žák nemá problémy, vše nasvědčuje tomu, že škola správně rozkládá čas na výchovu a vzdělání.
Ovšem jakmile není spokojenost ze strany rodiče či žáka, rodiče se ihned ozývají, že výchova je čistě rodinnou záležitostí a škola do ní může zasahovat v omezené míře. Učitel tedy své iluze ztrácí, když se zaměří na učení v oblasti etiky.
Ačkoliv má být etická výchova součástí vzdělání, učitelé často tvrdí že žáci o etice nevědí vůbec nic. Takže je vše učí od začátku, jelikož žáci nemají z rodin žádné návyk slušného a společenského chování. Často vchází učitel do školství s iluzí o kázni a někdy až dokonce s iluzí převýchovy. Podle sebe soudí druhé, což není dobře. Zde iluze nejsou na pravém místě
- Iluze samostatnosti, svobody, volnosti žáka
Je vhodné nechat děti samotné v procesu učení a myšlení, nevynechávat je s předkládáním jejich vlastních úvah, nápadů. Avšak s tímto přímo nesouvisí slovo svoboda či volnost. Dítěti nejde dát svobodu, pokud s ní není schopno zacházet. Zneužije toho.
Necítí zodpovědnost za své učení a skutky. Dítě se musí naučit seberealizaci. Jde však o dlouhodobý proces s velkou přípravou a důsledností. Pokud žáci nemají vypěstované návyky, nejde to. Dítě si musí najít nejdříve cesty, kterými se naučí, získává nápady a možnosti.
Právě kritické myšlení, nový trend učení, usiluje o samostatnost a zodpovědnost. Zde je potřeba učitele, který je nasměruje tím správným směrem a poskytne jim pevné základy. Proto učitel s takovými iluzemi musí umět najít styl, jak je to naučí, pak mohou být jeho iluze splněny.
- Iluze rodina + škola = spolupráce
Iluze učitele je v aktivním přístupu a souhře mezi rodinou a školou. Bohužel času je málo, rodiče doslova létají z práce do práce a jsou rádi, když vidí své děti alespoň večer a o víkendech. Proto aktivní podílení se ze strany rodičů bývá často nemyslitelné. I když by třeba chtěli.
Rodiče často nechodí ani na třídní schůzky. Rodič ví, že je jeho povinností přivézt a odvézt dítě ze školy. Na vesnicích je spolupráce o něco lepší, proto se zde i nadšený učitel více realizuje.
Pokud ale žák vidí kladný vztah mezi rodičem a učitelem, chodí jistě do školy raději a i učitel má blíže k rodinám.