Pokud se muž choval k ženám dvorně a ohleduplně, byl mnohdy nazýván rytířem. Dnes už trochu toto označení zaniká. Je to škoda. Možná k tomu přispívá i to, že některé (příliš angažované) feministky to tak trochu pokazily.
Myslím, že je hezké, když
· muž otevře ženě dveře
· nechá ji projít jako první
· dojede výtahem nejprve s ní a až pak odveze sebe.
Pravý rytíř.Co ale vlastně toto označení opravdu znamená. Rytíř byl středověký válečník. To už moc romanticky nezní. Rytířem se mohl stát šlechtic, který prokázal své hrdinství v nějaké bitvě. Pokud statečnost a věrnost králi prokázal obyčejný muž, mohl být také pasován na rytíře. Tím byl automaticky povýšen do šlechtického stavu.
– Pasování mělo původně probíhat v kostele a mohl ho provádět pouze panovník.
– Pak se pravidla trochu zjednodušila. Panovník mohl poslat zástupce a obřad mohl být proveden prakticky kdekoliv.
Ochránce slabých
Rytíři se stali jakousi elitou královského vojska. Byla to rozhodující síla. Jejich prestiž klesla v době stoleté války, která zuřila mezi Anglií a Francií. Francie spoléhala na své těžkooděnce a ti zklamali. Těžké to měli v té době i jejich koně. A to doslova. Rytíř se svou výzbrojí vážil i sto dvacet kilogramů. A z jakého důvodu je tedy rytíř synonymem charakterního muže?
Mravní kodex každého rytíře vyžadoval:
a) Statečnost– muž musel vládnout fyzickou silou a prokázat odvahu v boji.
b) Věrnost– dodržet veškeré dané sliby.
c) Štědrost– rytíř opovrhuje bohatstvím.
d) Zdvořilost– zahrnuje i ohleduplnost k ženám.
e) Víra – dodržuje zásady pravého křesťanského bojovníka. Je plně oddán panovníkovi a své zemi. Také zachovává věrnost Bohu a církvi.
Jeho další povinností je ochrana vdov a sirotků. Pokud by některé pravidlo porušil, mohl být svého rytířského stavu zbaven. Tím dochází ke ztrátě cti, která je u rytíře tou nejvyšší hodnotou.